Život je boj - tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.

Únor 2015

Když se k Vám přitulí kočka...

24. února 2015 v 17:33 | Judi |  Mé kecy a názory
Není nic lepšího, než psát článek o kočkách v době, kdy si máte dělat maturitní otázky z dějin. Když se ale dívám na to, kolik jsem toho napsala, musím uznat, že z celkového poštu je toho málo, ale snad nebude zlé, když si udělám malou pauzu úvahou o kočkách.
(A sledováním dělníků na střeše nedalekého zámku.)

Každá kočka se projevuje asi trochu jinak. Některé si přijdou pro pohlazení samy, sednou si do klína, lehnout na břicho (případně na obličej), přiskočí si k vám na gauč, abyste se s ní mohli rozdělit o kousek něčeho dobrého. Na druhou stranu, najdou se i tací, kteří o lidský kontakt vyloženě nestojí. Už jsem párkrát uvažovala, která kočičí povaha by se mi víc hodila.
Když se potřebuji učit nebo mít klid, tak určitě ta chladná netykavka. Moje nejdražší koule chlupů má totiž dobrý zvyk žádat si hlasitě o pohlazení v době, kdy se chystám učit, jako dneska, když jsem se chystala na psaní materiálů. Kdyby si ke mně alespoň lehla, nevadilo by mi to, ale zrovna u mojí kočky za ní musíte chodit v předklonu a hladit ji. Většinou si totiž nelehne, ale chodí svou trasu ložnice - koupelna, těch pár metrů pořád dokola.
Ale asi by mi chybělo, kdyby se stranila mého hlazení, občas si nevyskočila na mou postel a nezabrala mi polštář zrovna, když se chystám spát. A když spustí svoje předení, to je ta nejkrásnější hudba na světě. Občas si poposedne, zvedne se, udělá malé kolečko, přitom se mi otře o nos, bradu, cokoliv, co je k ní nejblíž, napolohuje se a znovu si lehne. Při hlazení určitě nevynechávám místa jako jsou hlava, za ušima, krk, hrudník, záda celkově až ke kořenu ocasu. Snažím se vyvarovat zadním nohám a nehladit příliš blízko břicha - to nemá ráda. I když se vyvalí na záda a projeví tím svou důvěru a spokojenost, nesmíte jí sáhnout na břicho. Neškrábla by sice, ale bylo by po spokojenosti.
A tak si ležíte nebo sedíte a kočka vedle vás, spokojená. Víte, že by mě opravdu potěšilo, kdyby mi lehla i na klín? Ale to se nestane. Když byla malý kotě v garáži, to byla na mým klíně v jednom kuse, bylo to totiž to nejteplejší místo. Ale jakmile se dostala do bytu, už se našla i pohodlnější místa.
Líbí se mi ty kočičí projevy spokojenosti. Natahuje krk, přivírá oči, otírá se, vyvaluje bříško a protahuje se. Někdy i vystrčí drápky a přešlapuje. Hýbe ocasem. A když začíná třepat zadní nohou nebo se umývat, tak dává najevo, že hlazení už stačilo.

Hlazení kočky je úžasný relax. Pokud vás má ta kočka ráda. A pokud vy máte rádi ji.
Hmm... Asi se s tou chlupatou koulí půjdu ještě na chvíli pomazlit. Pohlaďte i vy své mazlíky! (Ať už je to kočka, křeček, pes, had nebo ještěrka... Nebo pavouk.)