Život je boj - tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.

Vánoce jsou za dveřmi, deprimující listopadový týden... Mám začít panikařit?

23. listopadu 2014 v 19:00 | Judi |  Mé kecy a názory
Asi to spousta lidí neuslyší rádo, protože stejně jako já možná mají Vánoc plné zuby (hlavně díky aktivním obchodním řetězcům, které nám cpou nutnost nakupovat vánoční dárky a ozdoby už od října), ale Vánoce opravdu jsou za dveřmi. U nás doma táta nejčastěji na konci srpna prohlásí: "Děcka, za chvíli budou Vánoce." A jak jsem zjistila, má pravdu. Celé ty tři měsíce utekly strašně rychle. Ve škole jsem ve stresu, protože úplně nestíhám to, co bych stihnout potřebovala, nehledě na to, že stres pochází z pocitu méněcennosti a z porovnávání se s ostatními (no jo, nejsem dokonalá, často si připadám jako méněcenné klubko nervů). Ale o tom teď ne.

Nejhorší je pocit, že je konec listopadu a pro některé z mé rodiny ještě nemám ani vymyšlené dárky. Třeba pro mamku. Kniha a drogerie jsou velmi obehrané dárky, v líčení se nevyznám, a rozhodně jí nechci nic pořizovat do kuchyně. Tak jak nadchnout padesátiletou pokladní, která vypadá, že opravdu nic nepotřebuje? Jsem úplně neschopná dcera, když nedokážu vymyslet dárek své matce?
Naopak, dárek pro tátu byl první z dárků, který jsem pořídila. A myslím, že jsem se vůbec netrefila špatně. Protože velmi obdivuje klasickou hudbu a Janáčkovo kvarteto, dostane pod stromeček dvě CD s jejich repertoárem, které mi laskavě poskytl můj profesor na violu a člen Janáčkova kvarteta - pan Jan Řezníček. Dárek pro hlavu rodiny pro mě bývá na Vánocích to nejtěžší, ale letos jsem si poradila. (A pro pana Řezníčka taky musím něco vymyslet.)

Co se týče listopadu, nastalo pro mě období, kdy je akorát hnusně, nic se mi nechce, jsem ospalá, a jediný způsob, jak to přečkat, je u mě hrnek velkého čaje a čtení si v peřinách. Obávám se však, že by mi ve škole omluvenku "podzimní spánek" nevzali. Takže poslední týden jsem byla na všechny akorát protivná, zpomalená a div jsem s tou violou opravdu netřískla (pitomý Bach a jeho rondo).


Všechno mi tak nějak padá z rukou. Písemky budou stát za pořádný houby, i když jsem se učila, byla to bída. Blbý známky mě dokážou otrávit. A v pátek jsem si uřízla ostudu - jela jsem si vyzvednout objednané pohlednice.
Takže první chyba - podcenila jsem cestu šalinou. To, že cesta bude trvat asi půl hodiny, jsem zjistila až na zastávce. Půl hodina zpoždění...
Druhá chyba - přecenila jsem jednoduchost cesty. Na mapě všechno vypadá blízko a velice jednoduše. Nicméně jsem dalších dvacet minut bloudila mezi paneláky a hledala ten pravý.
Třetí chyba - přecenila jsem svou paměť. Když jsem konečně našla správný panelák, s hrůzou jsem zjistila, že si nepamatuju jméno majitele e-shopu a nenapsala jsem si telefon.
Čtvrtá chyba - vzala jsem si moc velké peníze. Na zaplacení ani ne dvoustovky jsem měla tvoutisícovku, no a prodejce samozřejmě neměl na vrácení. Tak dlouho jsem se nestyděla. Byl milý, pohlednice mi dal a já mu peníze ještě to odpoledne poslala na účet. Snad mu brzy dojdou.

Každopádně, asi jsem pohromou pro prodejce, a v budoucnu si veškeré objednávky asi nechám posílat domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama