Život je boj - tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.

Listopad 2014

Pojď na kafe aneb Najděte si skutečného partnera

25. listopadu 2014 v 22:01 | Judi |  Mé kecy a názory
Rozhodně tu nehodlám doporučovat žádné seznamky, nebo vyprávět jak jsem si přes tyto webovky našla skutečnou lásku. Nebudu ani tvrdit, že je to nějaký podvod. Naopak, dnes to bude pouze kratičký článek s trochu ironickým podtextem.

Takže, jak to začalo? Mailem.
Přišel mi mail od Pojď na kafe a zvalo mě na jejich internetovou seznamku. První, čeho jsem si všimla, byla hezký desing mailu (a i stránek, které jsem později rozklikla). Na druhý pohled už mě email trochu zarazil. Hned v záhlaví pod tučným nadpisem "Najděte si skutečného partnera" byl citát "My ženy potřebujeme krásu, aby nás muži milovali, a hloupost, abychom milovaly my je."
Normálně bych se nad citátem zasmála, ale není to v případě seznamky trochu nevhodné?
Následovalo několik fotek nabízených (pardon, lepší výraz mě nenapadl), musím uznat, že byly na úrovni a pravděpodobně to nebyl žádný fígl webu (od té doby, co jsem přečetla články od Protivné Blondýny začínám fotky kontrolovat na Googlu). Když jsem sjela úplně na konec stránky, celkem mě pobavila věta "Nechcete-li nadále dostávat novinky ze seznamky Pojď na kafe, není z vaší strany potřeba žádná akce a emaily vám již posílat nebudeme."
Rozhodně změna oproti otravným webovým spamům, u kterých musím to musím rušit ručně. (V této větě si představte mírnou ironii.)

Ale neodolala jsem a klikla jsem na jejich stránky. Jak už jsem psala, velmi se mi líbí svým vzhledem, působí uspořádaně. Ale samozřejmě, pro prokliknutí se dále nebo k účastníkům této seznamky je třeba registrace. Byla jsem ráda, že jsem odolala pokušení malé sondy - stránka je totiž jistým způsobem placená. Nevím, jestli samotná registrace, ale rande určitě. Podle toho, co jsem pochopila z jejich otázek a odpovědí, nabízí se vám jednotlivé profily (takže není možnost vidět všechny najednou). Pokud o někoho máte zájem, přesune vás to do virtuální kavárny, kde je podmínka koupení dvou virtuálních káv (takže tohle je ten poplatek). Stejně jako ve skutečnosti (jak píšou na jejich stránce) nemůžete tam sedět do nekonečna, takže je schůzka časově omezená. A buď si stihnete vyměnit kontakty nebo máte zbytečně utracené kredity za kafe.

Nikdy jsem na žádné seznamce nebyla, takže netuším, jestli si i ostatní takové weby něco účtují, jen mi to přišlo jako celkem zajímavý způsob. I přesto je mi stránka celkem sympatická, ale do internetových seznamek bych asi nešla. Ne vždy víte na sto procent, kdo je na druhé straně.

Vánoce jsou za dveřmi, deprimující listopadový týden... Mám začít panikařit?

23. listopadu 2014 v 19:00 | Judi |  Mé kecy a názory
Asi to spousta lidí neuslyší rádo, protože stejně jako já možná mají Vánoc plné zuby (hlavně díky aktivním obchodním řetězcům, které nám cpou nutnost nakupovat vánoční dárky a ozdoby už od října), ale Vánoce opravdu jsou za dveřmi. U nás doma táta nejčastěji na konci srpna prohlásí: "Děcka, za chvíli budou Vánoce." A jak jsem zjistila, má pravdu. Celé ty tři měsíce utekly strašně rychle. Ve škole jsem ve stresu, protože úplně nestíhám to, co bych stihnout potřebovala, nehledě na to, že stres pochází z pocitu méněcennosti a z porovnávání se s ostatními (no jo, nejsem dokonalá, často si připadám jako méněcenné klubko nervů). Ale o tom teď ne.

Nejhorší je pocit, že je konec listopadu a pro některé z mé rodiny ještě nemám ani vymyšlené dárky. Třeba pro mamku. Kniha a drogerie jsou velmi obehrané dárky, v líčení se nevyznám, a rozhodně jí nechci nic pořizovat do kuchyně. Tak jak nadchnout padesátiletou pokladní, která vypadá, že opravdu nic nepotřebuje? Jsem úplně neschopná dcera, když nedokážu vymyslet dárek své matce?
Naopak, dárek pro tátu byl první z dárků, který jsem pořídila. A myslím, že jsem se vůbec netrefila špatně. Protože velmi obdivuje klasickou hudbu a Janáčkovo kvarteto, dostane pod stromeček dvě CD s jejich repertoárem, které mi laskavě poskytl můj profesor na violu a člen Janáčkova kvarteta - pan Jan Řezníček. Dárek pro hlavu rodiny pro mě bývá na Vánocích to nejtěžší, ale letos jsem si poradila. (A pro pana Řezníčka taky musím něco vymyslet.)

Co se týče listopadu, nastalo pro mě období, kdy je akorát hnusně, nic se mi nechce, jsem ospalá, a jediný způsob, jak to přečkat, je u mě hrnek velkého čaje a čtení si v peřinách. Obávám se však, že by mi ve škole omluvenku "podzimní spánek" nevzali. Takže poslední týden jsem byla na všechny akorát protivná, zpomalená a div jsem s tou violou opravdu netřískla (pitomý Bach a jeho rondo).