Život je boj - tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.

Říjen 2014

Zveme Vás na Kytici! - aneb Do Brna za trochou kultúry!

15. října 2014 v 22:05 | Judi |  Mé kecy a názory
Poznámka: Děkuji za všechny krásné komentáře u předchozího článku o kotěti. Je to moc milé a Vaše podpora mě velice potěšila. Už je mi lépe. :)
Jo, a ta chyba v názvu jen schválně... Jen pro jistotu. :D


Prostřednictvím tohoto článku Vás chci pozvat na vystoupení žáků Konzervatoře Brno. Zpracovali jsme díla pánů Erbena, Fibicha a Martinů, a po měsíci a půl jdeme do světa! (No, tak do Brna...) Můžete se těšit na hudbu symfonického orchestru a zpěv (recitaci) a choreografie pěveckého oddělení. A myslím si, že je na co se dívat (dle mého skromného názoru).
Vstup je dobrovolný. :)
Pokud byste se chtěli přesvědčit, do čeho jdete, mám tu i malou ukázku, díky natáčení České televize.
Na závěr bych to chtěla doplnit perličkovým pozváním mého kamaráda (ať je tu taky trochu veselo):
"Nenechte si, milí přátelé, ujít hlavy bez tělíček, mrtvé milence, Štědrý večer (klidně i několikrát letos), navíc všechno za jeden večer. Děláme na tom a je to čím dál děsivější (myšleno pozitivně)!
Jo, a kdo nepřijde, s tím se nebudu bavit. :-D "

Vyjmenujte jednu věc, která vás dnes přiměla k pláči...

6. října 2014 v 21:47 | Judi |  Mé kecy a názory
Je konec... Možná bych měla smazat předchozí článek, protože to koťátko už není. Bohužel boj nevydrželo a vzdalo se. Odpoledne s ním byli rodiče na veterině, kde oznámili, že jedinou možností v tomto případě jsou antibiotika, a ty jí buď pomůžou, nebo zabijí.
A bohužel vyhrála druhá možnost.
Maličká nám zemřela v náručí, kdy se s námi alespoň posledním pohledem rozloučila. Naposledy jsem ji pohladila a pak nastal konec. Jsme z toho všichni špatní, za tu krátkou dobu jsme si ji nesmírně oblíbili. A stejně máme pocit, že jsme jí nedokázali pomoci.
Nabídli jsme jí poslední dny lásky, tepla a alespoň nějaké něhy. Kéž by věděla, že jsem ji opravdu milovala. Ještě teď myslím, jak mi šplhala po nohavicích a vrněním mi dokazovala svou vděčnost. Mám pocit, že jsem s ní strávila málo času, a je mi to strašně líto.
Doufám, že věděla, jak ji milujeme.

Vyjmenujte jednu věc, která vás dnes přiměla k úsměvu...

5. října 2014 v 21:21 | Judi |  Mé kecy a názory
Občas je celkem těžké zůstávat pozitivní. Bývá to v den, kdy vám vůbec nic nejde, se vším byste praštili, nic nestíháte a čeká vás ještě tolik věcí! Já tento pocit mívám velice často, všechno beru velice vážně a jsem takový pesimista, takže moje nervy dostávají občas velice zabrat. Proto si snažím si na každém dnu najít alespoň něco hezkého.
No, ale to není úplně ten důvod proč toto píšu. Máte někdy dojem, že vás potěší úplné maličkosti? To, co by ostatní vůbec nevzrušilo nebo by nad tím mávli rukou?
U sebe můžu nabídnout zrovna dnešní příklad - už dva dny se staráme o malé kotě, nalezence. Je strašně vyhublé, má rýmu, zacpané uši, oči i nos. Věřte mi, bála jsem se, že je s ním konec, protože vůbec nejedlo, nepilo, nic. Měla jsem z toho hrozný pocit, i přeze všechno, co jsme pro něj dělali, se to zdálo být jako jeho poslední cesta. A zrovna dnes, k mé radosti, vypilo malou misečku mléka - což je na kotě, které nemuselo nejíst kdo ví kolik dní, krásný pokrok!
Pozvedlo mě to natolik, že jsem to začala vidět tou optimističtější cestou. Táta, který mě taktéž mile překvapil, mi slíbil, že s ním zajede na veterinu, a i když si ho nemůžeme nechat, uděláme všechno pro to, aby bylo na odchodu zdravé.
Někdo možná nepochopí mou radost, někdo nad tím mávne rukou. Ale já jsem šťastná, protože chci pro toho malého tvora, který měl špatný začátek, dělat vše, co je v mých silách.