Život je boj - tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.

Za dobrotu na žebrotu aneb Místo pomocnice za zlodějku

21. srpna 2014 v 10:00 | Judi |  Mé kecy a názory
Já jsem vždycky hodně žila s jakousi naivitou (asi). Prostě, doma mě učili, že pomáhat ostatním je slušnost a je potřeba. A taky mě naplňuje dobrou náladou. Když někomu pomůžu, vystačí mi pak ten skvělý pocit nápomoci alespoň další půlden (než se něco podělá natolik, že mi to tu náladu zase zkazí), třeba když jsem našemu slepému profesorovi pomohla přes cestu, nebo paní s kočárkem z šaliny... Nebo když pustím staršího člověka sednout. Jenže, pro dobrou náladu, to chce i spolupráci toho druhého. Úsměv a poděkování je v tomto případě vítězná kombinace.

Ovšem, ne všichni ale potřebují pomoct. Poprvé se mi to nevyplatilo v mateřské školce, kdy jsem chtěla s klukama uklidit hračky, a nesla jsem jim tam velkou zelenou kostku. Když mě učitelka uviděla, křičela na mě, co si to sakra myslím a jestli jsem snad kluk. Po mé negativní odpovědi pokračovala s tím, že ať tedy přestavu otravovat a jdu na svačinu. Od té doby mám celkem problémy někomu pomáhat, protože to celkem dost ranilo moje city a cítila jsem se hrozně. A včera se to opakovalo.


Včera večer jsem si byla s přítelem sednout v KFC v Brně na Svoboďáku, a během jídla jsem si všimla osamoceného mobilního telefonu na nabíječce na stolku vedle nás. Věděla jsem, že tam předtím někdo seděl, ale nevěnovala jsem jim pozornost, tak jsem si myslela, že odešli. Po chvilce debatování jsme zavrhli, že by byl personálu (kdo z personálu by si nechal nabíjet telefon za rohem, kde na něj nevidí, když je veliká pravděpodobnost, že vám ho celkem lehce ukradnou?), a chtěli jsme s ním jít na policii. Lidí v KFC jsem se taky ptát nechtěla (víte co, každý, kdo uvidí pěknej mobil se k němu přihlásí, a pak vlastně nevíte, čí byl).
Občas pročítám jisté dívčí weby (bravo.cz nebo bravogirl apod. už ne, z toho jsem vyrostla), a z jednoho fóra mě překvapilo, kolik lidí by si zapomenutou věc nechalo. Polovina z dívek tvrdila, že je to chyba toho člověka, co to zapomenul. No, jsem zvědavá, jak ony budou nad věcí, až se jim něco ztratí.
Chtěla jsem se zachovat čestně a tak jsem mobil vypojila z nabíječky s tím, že ho tedy vezmeme, když se přiřítila hubená blond dívka, vytrhla mi věci z ruky a spustila na mě anglicky.
BOMBA.
V tu chvíli jsem nemohla pořádně mluvit ani česky, natož abych něco vymáčkla anglicky, takže mluvil přítel. Snažil se jí vysvětlit, že jsme ho chtěli vzít na policii, a ona na to proč, však ona seděla na druhém konci KFC s přáteli. Tomu se říká hlídání mobilu, stačí, aby se udělal větší nával, ona se ohlédne, a už ho neuvidí.
Asi po pěti minutách se to podařilo vysvětlit, mobil si strčila zpátky na původní místo do nabíječky a tentokrát u něj zůstala. Ale já jsem se rozbrečela. Připadala jsem si jako zlodějka, obyčejná zlodějka, a přitom jsem nechtěla udělat nic špatného. Na jednu stranu, chápala jsem ji, vylítla bych úplně stejně, kdybych věděla, že někdo bere moje věci do ruky. A policie? To mohla být jen ubohá výmluva. Ale na druhou stranu, KDO SI SAKRA NABÍJÍ MOBIL V KFC A PŘITOM SEDÍ NA DRUHÉM KONCI MÍSTNOSTI?!
Asi by mě to nesebralo natolik, kdybych byla "zlodějka" jen pro ni - přece jen jsme jí to vysvětlili. Ale ona tam byla s celým nějakým zájezdem, kteří ten výstup sledovali, ale jim se vysvětlení už nedostalo (nějací Maďaři, nebo kdo). Ale proč mi to bylo líto kvůli lidem, kteří mě v životě neviděli a ani neuvidí?
Nevím. Asi kvůli tomu osobnímu pocitu.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kika Kika | E-mail | Web | 30. září 2014 v 12:40 | Reagovat

Nedávno tu na blogu koloval nějaký příběh o slečně na letišti, co si myslela, že jí někdo ujídá z pytlíku pečivo a přitom to byla ona, kdo ujídal z cizího.
Prostě lidi jsou takový, většinou je napadne hned to nejhorší a nezamyslí se nad tím, že by někdo mohl mít "čestné" úmysly. Naopak třeba slečna si ten mobil potřebovala akutně nabít a jiná zásuvka nebyla volná, třeba si jen odskočila si objednat (tohle jsou jen spekulace...) Každopádně nakonec se všechno vyřešilo (upřímně bych asi taky brečela, člověk nemá jak se hájit :-( )

p.s.: zvláštní způsobem ale velmi se mi líbí ty barvičky v textu. Je to takové veselé a hravé!

2 Jana Jana | E-mail | Web | 30. září 2014 v 12:43 | Reagovat

Ty jo, jsi poklad jako moje drahá polovička. Paní v obuvi mu vrátila o tisíc korun navíc a on to šel vrátit. Já nevěřícně zírala, když ho paní odpálkovala, ať si z ní nedělá srandu... Když jí jako pokladní pak chybí tisícovka a má to platit ze svého, tak se třeba začne chovat k lidem slušně :)

3 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 30. září 2014 v 14:20 | Reagovat

Tak to bych asi taky nezvládla. Ta ženska by měla bejt ráda, kdyby tam mobil opravdu nechala, vrátil by se jí zpátky. Lidí jako ty by si měla společnost vážit.

4 Janča Janča | E-mail | Web | 30. září 2014 v 14:29 | Reagovat

Být tou holkou, tak bych na tebe asi taky vylítla, protože bych si myslela, že jsem v právu a nezajímalo by mě ani žádné vysvětlení, kór kdybych byla cizinka. :D
Ale jinak je to od vás hezké, že jste chtěli dát mobil na policii a ona je pěkná kráva (s prominutím), když má mobil na jednom konci a ona je na druhém. Koho by to napadlo.

[2]: Tátovi mého přítele se stalo něco podobného, ale jen se 100 Kč a druhý den je tam jel taky vrátit a paní na něj blbě koukala, ale nakonec si to vzala.

5 Marillee Marillee | E-mail | Web | 30. září 2014 v 14:36 | Reagovat

:-( Tyjo, já bych se asi taky rozbrečela. Pamatuju si, že jsem sama mobil nechala u fastfoodu a ty lidi, co si sedlu k tomu stolu, naštěstí byli slušný a zavolali tátovi a mámě, že nejspíš našli telefon jejich dítěte... :-D A ta fóra mě překvapila, já bych si telefon nenechala, poslala bych zprávu nejvolanějšímu (nebo smskovanějšímu) kontaktu.

6 Em Zet Em Zet | Web | 30. září 2014 v 15:39 | Reagovat

To byla dilina. Chtěli jste udělat dobrou věc, a takhle se to zvrtlo, to je mi moc líto.
Nicméně nebudu si tu hrát na falešnou skromnost, kdybych na ulici našla třeba peněženku, jistě bych bojovala s touhou nechat si peníze a zbytek vrátit. :-D

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 30. září 2014 v 16:30 | Reagovat

Nemáš se proč tak cítit, opravdu ne. Hlavně, že tam byl s tebou přítel, mohlo to dopadnout hůř.
Nevím odkud ta slečna byla, ale třeba v západních zemí se nepočítá tolik s tím, že musíš mít tu věc stále na očích, jinak ti ji ukradnou a také víra v lidi.
Když jsem byla jednou v Londýně odchytl si mě jednou takový turistický pár a jestli bych je nevyfotila u nultého poledníku, strčili mi do ruky tablet (ano, bylo to poprvé co jsem držela tablet a měla s ním fotit) a první co mě napadlo bylo: "a oni mi vážně věří, že s tím nepláchnu?" Jasně, že jsem nic takového ani nezamýšlela, ale moje česká nátura mi stále vždy napovídala, koho si mám vybrat a jak daleko mám od něj stát, když chci se nechat fyfotit (a navíc tak drahou věcí). Vzpomněla jsem si na to, při tomto článku. Opravdu nevím odkud slečna byla, ale některé země tohle tak neřeší, takže to byl pro ní šok vidět, že ty se o ten mobil z jakéhokoliv důvodu zajímá, ale pravda, z českého hlediska to od ní byla blbost. Chtěla jsem ti jenom napsat, aby ses na to podívala i z její stránky (třeba to tak u nich dělá běžně, protože není sama) :-)

8 Lola Lola | Web | 30. září 2014 v 16:43 | Reagovat

Nemáš sa prečo cítiť ako zlodejka. Veď si nič neukradla!

PS: Pozrite môj druhý blog http://world-by-lola.blogspot.sk/

9 Lillen Blake Lillen Blake | Web | 30. září 2014 v 17:41 | Reagovat

Má si kud.a nabíjet mobil doma!!
Ani se ti nedivím, taky by mě to ranilo. Všichni si stěžjjeme na to, jak jsou lidi nevychovaní - ale když někdo vychovaný je a nadto má ještě dobré srdce, tak ho akorát deptáme a shazujeme.

Opravdu nemáš proč cítit se blbě - nevidím jediný důvod, proč by si nemohla nabíjet mobil na hotelu, nebo někde, když bez něj nemůže být. Co je to za nápady, tohleto?

10 Simi Maple Simi Maple | Web | 30. září 2014 v 18:30 | Reagovat

Chápu obě strany :D Tohle je dost spekulativní.

11 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 30. září 2014 v 19:10 | Reagovat

Já nevím, někdy je spíš důležité přemýšlet, jestli je zrovna nutné někomu takhle pomáhat... Já vím zavání to leností, sobeckostí a bůh ví čím ještě, ale asi to tak bude. Vidíš sama, jak jsi dopadla. Nejen, že někteří lidé o pomoc nechtějí, oni si ji ani nezaslouží...

A vůbec kvůli tomu nemusíš klesnout na mysli. Lidi jsou povětšinou svině, takže pomáhej jen těm, co to opravdu potřebují a hlavně co o to stojí! Nemusíš si to tak brát...skorem nic se nestalo. Paní byla pěkná kráva, zájezd má na pár dní co vyprávět, ale pochybuju, že se s někým z nich ještě setkáš, nebo že si na tebe někdo z toho zájezdu za týden bude pamatovat...

Pěkný článek! :)

12 Andy Andy | E-mail | Web | 30. září 2014 v 23:15 | Reagovat

ježiši to je roztomilý :/ málokdy se vidí někdo takovej jako ty, nic si z toho nedělej, pocit je to na houby, ale jak si řekla, ty lidi ti můžou bejt šumafuk a ta bloncka může bejt ráda žes to byla ty se svými dobrými úmysly a ne žádnej nenápadnej darebák :-)

13 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 1. října 2014 v 9:05 | Reagovat

Přestaň chodit do KFC - mají tě tam za zlodějku a prodávají tam hnusné a nezdravé jídlo ;-)

14 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. října 2014 v 9:13 | Reagovat

Tohle bylo nedorozumění, pochopitelné. I když pochopitelné je i tvé rozhořčení či lítost: za dobrotu za zlodějku. Spíš bych šla v takovým případě obsluze, ale už se stalo.
S vracením peněz - taky jsem si všimla, že mi paní vrátila o 500 korun víc. Sice jsem zaváhala (jsem Češka), ale stejně jsem je vrátila. Paní tam zaskakovala za dceru - taky "za dobrotu..."; měla radost. Já taky. Je to pravda, stačí dobrý pocit z dobrýho skutku. Ale někdy si člověk v dobré víře naběhne, no ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama