Život je boj - tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.

Reklama na všechno jiného, jen ne na ticho

24. srpna 2014 v 22:42 | Judi |  Mé kecy a názory
V následujících dnech mě čeká soustředění s cimbálovou muzikou, a když jsem si náhodou vzpomněla na písničku "Reklama na ticho", řekla jsem si, že naše soustředění vždy bývá všemožné, jen ne tiché. Jezdíváme na malou chatu, dál od civilizace, bez wifi a telefonního signálu.
Z toho, co si pamatuju, bude to probíhat zhruba takto:

- v den příjezdu se nacpu do jednoho z nejlepších pokojů, zatímco se ostatní budou motat dole :-D
- rozdělí se zásoby a buchty (makový závin mé maminky většinou zmizí jako první)
- ještě ten den večer bude hodinová zkouška
- zatopí se (dřevem v krbu)
- bude se hledat případný červotoč (minule jsme ho tam slyšeli) a chránit se před všudypřítomnými asijskými beruškami (tady vzniklo moje heslo "Smrt asijským beruškám!)
- v dalších dnech bude pravidelná zkouška třikrát denně, každá bude dlouhá hodinu a půl
- když bude štěstí, bude táborák a pečené brambory v popelu :3
- ve chvílích volna se budem flákat (ano, mám v plánu pilně cvičit a učit se autoškolu, ale.. znám se :-D ), kluci zas budou vyřvávat u televize

Ještě bych se ráda vyjádřila k těm beruškám - možná si představíte, že i když píšu, že jsou všudypřítomné, tak přeháním a viděla jsem jich tam maximálně dvacet. Ale to, bohužel, není pravda. Ty svině jsou všude. Na oknech, na zdech, na podlaze, dokonce je zašlapáváme, protože kdybysme se snažili každou z nich překročit, za chvilku bysme vypadali jak baleťáci (musím po špičkách, jako baletka!...). Lezou nám do sklenic, a taky do jídla, musíme si kontrolovat batohy, abysme si domů neodvezli náklad těchto potvor. Sto jich tam bývá minimálně. A taky se dost "těším" na pavouky ve sprše - fuj.
Jo, asi se vyjadřuju dost negativně, ale na druhou stranu, je tam moc hezky. Útulná chatička s krásnou krajinou a je tam nádherné ticho. Na pár dnů mě nikdo neotravuje na mobilu, prostě relax. A všichni z cimbálky jsou moc milí lidé... Když se s nima zrovna nechytnu. Ono, skupina puberťáků není žádný med.
Ještě se vrátím k těm beruškám - pamatuji si, že asi před rokem a půl jsem o nich napsala krátkou hloupou povídku. Když ten sešit najdu, možná ji i zveřejním (pokud se nebudu moc stydět :-D )

Taky si pamatuju, jak jsme pro děcka dělali šipkovanou s různými úkoly v lese. Nejvtipnější bylo, že když mě měli hledat, nemohli mě vůbec najít a za pět minut hledání mě hledat přestali, a šli dál. Musela jsem je dohnat, aby mě tam nenechali :-D
A sedávali jsme u táboráku, vyprávějíce si příběhy. Jednou jsme viděli na obloze jakousi podivnost a hned se začalo diskutovat o UFO, a padaly návrhy na stezku odvahy. (Ani za zlatý prase!)
Jo, a když jsme tam byli úplně poprvé (asi tři roky zpět), bydlela jsem na pokoji s klukama. Byla to sranda, povídali jsme si skoro celou noc, házeli po sobě polštáře, a pomlouvali našeho basistu, který se tehdy od nás radši odtrhl a šel za zpěvačkama, které s námi jezdily. Vrátil se ve čtyři ráno, udělal kravál, a pak se ještě divil, že nás vzbudil. :-D

No, zatím to nevypadá moc slavně. Vypadá to, že s námi nepojede jeden primáš a můj kolega z konter, který nejspíš i skončí. Strašně mě to mzí a štve, přijde mi to jako nekolegiální přístup.
Tak, jak to dopadne? Držte mi palce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama