Život je boj - tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.

Duben 2014

Trhané myšlenky a smutné blues

22. dubna 2014 v 21:00 | Judi |  Mé kecy a názory
Mám dojem, že dnešní den jde tak nějak do háje.

Nejdřív jsem se naštvala kvůli angličtině, kde jsem nebyla poslední tři hodiny, zaskočila mě písemka a za nějakou hodinu, možná dvě do sebe musím nahustit kvanta slovíček. Setkala jsem se s nepochopením učitelky, kterou jinak mívám celkem ráda a tak jsem byla po zbytek hodiny spíš jako pýchavka, kterou už někdo zašlápnul. Jediné, co vidím jako plus je, že tu nečekanou písemku odložila na zítřek. V informatice jsme měli vyčarovat graf - říkám vyčarovat, protože jsem prvních deset minut vůbec nevěděla z čeho ten graf mám udělat, dokud se profesor neuráčil tak nějak přijít a vysvětlit mi to. Otrava. Většina spolužáků mě tak nějak neustále ignoruje, možná mě berou jako součást inventáře školy.
Vlastně asi jediná plusová věc byla, že mi odpadla hodina sboru. Hurá, mám ušetřené hlasivky.

Na dnešním dnu byla ještě jedna plusová věc - vlastně člověk. Považuji ho už tak nějak za součást sebe, jako můj stín, který mi dokáže rozumět, pomáhá mi a je mou největší oporou. Dnes jsem s ním strávila odpoledne po škole, připadala jsem si šťastná, jako už dlouho ne. Nejradši bych to vykřičela do celého světa, rozdala ten pocit každému, ať může každý zažít tu radost, co zažívám já. Bohužel dvě hodiny poté mě realita srazila na tvrdé dno, dokonce hlouběji, mám dojem, že jsem v pekle. Ten můj stín, má opora, náhle a bez varování se chová chladně a odtažitě, dělá všechno proto, abych si myslela, že za to můžu já (teda, alespoň to tak vypadá). Zakuklil se sám do sebe, do své paličatosti a pomalu ani mě nechce pustit dál. Třeba se k jiným chová jinak, to nevím. Ale mě to bolí. Zvlášť ten pocit, když jsem celkem nedávno byla ten nejšťastnější člověk na světě a náhle si připadám bezradná a opuštěná.
Absurdní, jako by podstata mého života záležela pouze na tomto člověku.
Nejhorší je, že si to opravdu myslím.

Postcrossing sraz - Brno!

13. dubna 2014 v 8:13 | Judi |  Mé kecy a názory
Zrovna čtu: Romeo, Julie a tma

Včera, kolem 14:00 se pár lidí rozhodlo srazit se, projít si Brno a pak někam zapadnout. Když jsem přišla na určené místo před Českou Poštu, bylo tam asi šest lidí - dvě Martiny, dvě Lucky, Dominika a Petra. Za chvíli se k nám přidal i hlavní organizátor, Zbyněk. A po čtvrt hodině čekání, jsme usoudili, že to bude asi vše (mělo nás dorazit kolem sedmnácti lidí!) a sami jsme vyrazili na procházku přes Petrov na Špilberk, kde se kupovaly první várky pohledů. Cestou jsme si vyměňovaly zkušenosti s Postcrossingem, řekla bych, že konverzaci tam držely hlavně Domi a jedna z Lucek.
Na Špilasu na mě padla veliká deprese - bylo tam tolik věcí a já neměla dostatek peněz! :D Nejvíc mě uchvátily hrnečky s Muchou, které si co nejdřív poběžím koupit (zbožňuju obrazy A. Muchy! ♥ )
Cestou do podniku jsme vpadli ještě do tří obchodů s pohledy, cestou se k nám přidaly ještě Káťa a Jana (která, jak jsem později zjistila, chodila na obchodku v Bučovicích. Svět je malý!)
V hostinci jsme si daly polévku na občervstvení a pak přišel hlavní chod - naprosto povedený a moc dobrý dort od skvělé kuchařky Káťi. (fotka viz. níže) Poté jsme na stolech udělali takový brajgl, že jsem byla ráda, že těch míst mělo být původně dvacet - spousta dopisů na chlubení, ukazování, vyměňování a na psaní. Holky během večera losovaly, psaly a bavily jsme se - já nelosovala, ani nepsala, protože jsem své čtyři pohledy hodila už ráno do schránky. Také kolovaly pro tuto událost speciálně vyrobené srazové pohlednice, které jsme každý podepisovali. A málem bych zapomněla, přišla k nám ještě Mája - ne včelka Mája, ale normální žena z masa a kostí (pokud je v postcrossingovém směru slovo "normální" možné :D ).
Bohužel jsem byla první, kdo odcházel. Strašně ráda bych s nimi ještě zůstala, ale už jednou jsem posunula dobu odjezdu, a naši nevidí rádi, když jede holka sama pozdě. Navíc bych byla ve vlaku s fanouškama Komety, která to včera prohrála, a to se sama trochu bojím :D Takže se narychlo udělala skupinová fotka a já běžela.
Byl to skvělý den a večer, ujistila jsem se v tom, že postcrosseři jsou skvělí a zábavní lidé. :) (Tak nejen oni, abych zase neškatulkovala :D ) Pevně doufám v další brzký brněnský sraz!
Zakončím to větou, kterou jsme se představovali - Já se jmenuji Jitka a mám problém... (jak na terapii :D )

Postcrossingu zdar!


Vracím se

4. dubna 2014 v 19:45 | Judi |  Mé kecy a názory
Zrovna čtu: Na západní frontě klid
Poslouchám: Dvořák - Novosvětská symfonie (New World Symphony)

Po dlouhé době se vracím na svůj blog, který byl v nejhorších chvílích mou zpovědnicí, ať už si to někdo četl nebo ne. Za ty čtyři měsíce jsem se vyrovnávala se svými rozhodnutími a následky. Uznávám, že většina z nich nebyla úplně nejchytřejších a ty následky, kterými občas trpím, jsem nemusela projít, ale to je život. Myslím, že žádný z nás nedělá jen ta "správná" rozhodnutí, občas uděláme nějaké, kdy nám pak následky dají zabrat. Dá se ale posoudit, co je správné? V tu chvíli to bylo rozhodnutí naší duše a já se snažím to přijmout jako věc, kterou jsem chtěla.

Kromě těch jistých rozhodnutí a následků se u mě projevil větší zájem o jazyky - zcela nečekaně jsem se zlepšila v angličtině a dokonce mě začala bavit :D A to byl předmět, který jsem na základce brala jen jako nutné zlo a těšila jsem se na ni jen kvůli naší báječné učitelce.
S jazyky souvisí i můj "nový" (asi skoro rok starý) koníček - Postcrossing. Pro ty, co neví - na ofic. stránkách po registraci losujete o adresy lidí z cizích zemí, kam posíláte pohledy a na oplátku dostáváte. Já si přes tuto stránku dokázala najít dva penpals (penfriendy), Noviu z Indonesie a Sashu z Ukrajiny. S Noviou si dopisuju teprve krátce, ale se Sashou to "táhnu" už od července :D Sice strašně škrábe, píše na papíry, co mu přijdou pod ruku (musím zaklepat, ušmudlané nebo jinak zohyzděné mi zatím neposlal), ale vždycky se těším na jeho dopisy. Už asi třikrát mi poslal nádherný pohledy :3 Někdy přidám fotky těch nejlepších! :)

Prozatím končím, ale doufám, že už ne tak na dlouho! :)
judi

P.S. Kumi, pokud to čteš, hodně jsi mě překvapila! Promiň za tak pozdní odpověď, teď už si na tvým blogu nenechám nic ujít!