Život je boj - tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.

Tři a půl kočičí packy

28. září 2013 v 21:25 | Judi |  Mé kecy a názory
Zatímco pracuji na počítači a soustředěně se dívám do monitoru, dveře se neslyšně pootevřou. Dovnitř vleze chlupaté stvoření, mírně kulhá. Chviličku se dívá po pokoji, očichá si batoh a nakonec se projeví její netrpělivá stránka. Dotčené

"MŇAU!"

mě zvedá ze židle, malá modelka sebou plácne o koberec a pohledem žádá o pohlazení. Další půlhodinu strávím s ní na koberci a drbu ji. Za ušima, pod krkem, na bříšku, za odměnu se mi dostává její blažené předení.

Pohled na spokojenou kočku je strašně fajn. Co může být v obyčejný den lepšího než když o vás někdo projeví zájem? Obzvlášť mi dělá radost představa, jak dobře se u nás má. Když ji táta našel na ulici, byla hubená a snažila se lízat zmrzlé mléko s rohlíkama. A zrovna teď leží na mém školním batohu a zpod přivřených víček se dívá, jak píšu. Ani jednou jsem nelitovala, že jsem si ji nechala vzít, když si uvědomím, jak je u nás šťastná, jsem ta nejšťastnější pod sluncem.

Mici si opět žádá pohlazení. Pokojem se rozléhá její předení, rozvaluje se na koberci, abych ji mohla podrbat všude. Beru to jako určitý způsob poděkování. Za chviličku se zvedne, já jí otevřu dveře a ona s vděčným pohledem odpajdá pryč. Packy se jí už hojí slušně - ironií je, že si je nenarazila ani tak když spadla z toho balkonu, spíš když přecenila svoje síly a snažila se seskočit ze skříně. Ale chová se, jako kdyby neměla překážek, což potvrzuje i to, že si neustále s naším Ferdou hrají na honěnou.

Občas mívám dojem, že je Mici něčím zvláštní. O to víc se ke mně hodí :)
Tak, kdo další chce pomazlit...?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama