Život je boj - tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.

Kralický Sněžník - pokořen!

5. srpna 2013 v 14:14 | Judi |  Mé kecy a názory
Ráda bych se pochlubila se svým výstupem na Kralický Sněžník. Pro někoho to asi nebud nic moc světoborného, ale pro mě to byl téměř výstup na Mount Everest :-D Už osm kilometrů před samotným vrcholem, kde to teprve začínalo jít do kopce, jsem musela sesednout z kola a celou dobu jsem šla pěšky. Ale asi začnu od začátku :-)



Datum: 26.07.2013
Start: Rapotín, kolem 09:00

Vyráželi jsme ráno z domu mého přítele, celou cestu jsme jeli na kolech, což dělalo asi 40 km jen tam. Nebylo to tak hrozné, jak jsem si myslela (když pominu těch 8 km před vrcholem - poslední 3km jsem už chtěla umřít). Ve Starém Městě jsme měli příjemný oběd, to bylo asi kolem 12:00. Pak jsme sjeli nějakých pět kilometrů do Stříbrnic, to bylo taky v pohodě, problém jsem začala mít za Stříbrnicemi, kde už je cesta mírně do kopce. Těch osm kilometrů jsem prostě šla pěšky, trvalo mi to asi čtyři hodiny.

Nejhorší pro mě začaly být tři kilometry před koncem. Cesta byla dost kamenitá a já do toho vedra ještě tlačila kolo. Už jsem si často říkala, že se na to snad vykašlu. Okamžitě jsem si však připomněla, že by ta cesta však byla zbytečná, kdybych to hned vzdala. Přiznám se, z krajiny jsem nic moc neměla, protože jsem hlavně hleděla na cestu. Příjemně mě ovšem překvapily lesní jahody, u kterých jsme se na chvíli zastavili a občerstvili se. Bylo jich tam hodně a divila jsem se, že si jich nikdo nevšiml, protože moc krásně voněly.

Na vrchol jsme dorazili asi kolem 17:00. No,byla jsem na sebe velmi hrdá. Já, takový povaleč už od začátku svého života, jsem se vyškrábala na Kralický Sněžník a to jsem předtím absolvovala 40 km na kole. :-) Samozřejmě, hned jsem se musela projít po polské straně Kraličáku a jedna milá paní (Polka) nás vyfotila. Všechno jsem vnímala tak nějak tlumeně, byla jsem šíleně unavená.

Za chvilku jsme zase lezli dolů, nabrali jsme vodu z pramenu Moravy, vyfotili se u sloníka a mohli jsme jít. Překonali jsme tři kilometry kamenité a štěrkovité cesty a došlo k tomu, na co jsem se nejvíc těšila - mohla jsem nasednout na kolo a sjet ten kopec. Dokonce by se dalo říct, že jsem tam lezla hlavně kvůli tomu - abych to pak mohla sjet :-D Nebylo to ovšem tak jednoduché, cesty byla ještě místy kamenitá. Chtěla jsem se vyhýbat větším kamenům, ovšem ne vždy se mi to povedlo. Prostě zákon schválnosti. Vidím velký kámen a místo toho, abych ho objela, jsem na něj najela :-D Dvakrát jsem z toho kola málem sletěla, ani mě ale nenapadlo, že bych z toho kola měla slézt a jít pěšky (ani nápad!).

Cestu domů jsme zvládli asi za tři hodiny, přitom můj přítel málem rozmázl jednu rodinku, která si něco vyřizovala na silnici (to bylo při sjíždění z toho Kraličáku... a jemu tak trochu povolily brzdy -_-) a já málem jednoho kluka, který mi opravdu těsně proběhl před kolem.

Závěr cesty: Rapotín, 21:30
Najeto km (celkem): 82,7 km
Čas (celkem): 08:19:29 (+ ještě nějaká ta hodinka na oběd)

Zvládla jsem to!

(Vpravo je cesta, po které jsme šli a dole jsou vidět Stříbrnice a Staré Město)
Jsme téměř na vrcholu :-)

Na vrcholu! :-)
Jeden z pohledů z Kraličáku :-)
Na cestě domů :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Žanet Žanet | Web | 5. srpna 2013 v 21:59 | Reagovat

Uff, to zní jako namáhavá cesta :) ale podle těch fotek vidím, že se to určitě vyplatilo, ten pohled na krajinu rozhodně stál za to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama