Život je boj - tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.

A prázdniny jsou v čudu...

14. srpna 2012 v 10:34 | Judi |  Mé kecy a názory
... nebo alespoň téměř, ale co se dá stihnout za poslední dva týdny volného života? Ale jo, něco (možná) určitě. Ale když si vzpomenu, že v tuto dobu minulý rok jsem byla se sestřenkou v Brně a nakupovala věci do školy, moc mi to na náladě nepřidá.
Jediné, co můžu dělat, je konečně něco dělat. ALE MĚ SE TAK NECHCE!... Do háje, na nové etudy jsem ani nešáhla, na přednes jenom na začátku prázdnin a co se týče stupnic a dvojhmatů? Leda prd...

Na začátku prázdnin jsem jela do Turnova na smyčcové kurzy, prakticky jsem si tím prodloužila školu o dalších deset dní (seš cvok?). Ale vlastně to tam bylo dost pohodové, stačilo tak hodinu, dvě denně cvičit a skoro každý den zajít na hodinu k profesorovi na zuš a měli jste celý den volno teda když nepočítám, že jsme večer ještě mívali nějaké koncerty. A každý byl nějak výjimečný :D Ten první, to jsme s kamarádkou vůbec nemohli najít, kde to je. Tak jsme se na to vykašlaly a flákaly se městem - a bum ho! najednou jsem tam byly! Minutu předtím, než koncert začal jsme si valily sednout :D
Na druhý koncert jsme vůbec nešly, nechtělo se nám a tak jsme zůstaly na intru a psaly jsme dopisy.
Na třetím koncertu uprostřed hry praskla houslistovi struna. Čekali jsme asi pět minut a jakmile se vrátil, prohlásil: "Tak tu čtvrtou větu znova." Kamarádka na to: "Tak to je blbý.." :D (Ne, že by se nám to nelíbilo, ale už jsme z tama chtěly vypadnout :D)
Na čtvrtém koncertě hrála nějaká Finka (jo, byl to kurz, na kterém byli i cizinci a to Fini) na violoncello a měla tam hrát jakýsi kus, který byl složen myslím někde v Nizozemsku za okupace nebo tak něco. Čekaly jsme, že to bude něco, z čeho bude čišet smutek atp. To, co jsme uslyšely, to bylo něco příšerného! (Právě proto nesnáším moderní skladatele, technika je možná náročná, ale za poslech to nestojí.) Dovolila jsem si vyřknout poznámku: "Okupace neokupace, ten skladatel to stejně podělal." A co řekl kámoš, když jsem se ho zeptala, jak se mu to líbilo? "Nevím, jestli to bylo větší utrpení pro mě nebo pro nás." (Zlatej Dvořák...) :D
A na pátém koncertě, závěrečném, kde vystupovali žáci, tak tam jsem vůbec nebyla, jelikož jsem odjížděla i s kamarádkou den předtím. Srdceryvné loučení a pápá a šáteček! :D


Další asi dva týdny jsem proseděla doma na zadku. Samozřejmě, violu jsem "hodila" do kouta a další měsíc jsem ji ani neviděla :D Já bych možná chodila i ven (:D), ale nebylo zrovna dobré počasí a tak jsem se flákala doma, že už to aji mě unavovalo. Já se vrátila v neděli večer a čekala jsem do soboty, protože se měl vracet můj dobrej kámoš z dovolený. Ještě ten den večer se stavil na návštěvu :D To je zlatíčko ^^ :D A v neděli taky a domluvili jsme se na pondělí.. Ale nevyšlo to. To mě na tom nejvíc štvalo, že jsem měla prakticky zabitej celej den. Nejen, že jsem byla naštvaná ( já vím, on za to často nemoh, tak jsem si tu náladu vybila dřív, než jsem s ním komunikovala), ale ještě jsem čekala, jestli se nááhodou neozve, že by to na chvilku šlo nebo tak nějak a tak jsem celý den byla doma v pohotovosti "co-kdyby-náhodou". Ale nakonec to dopadlo celkem dobře, potom jsme se sešli. :)

Ve středu 25. jsem byla zase sbalená a v sedm ráda připravena na odjezd. Jo, tentokrát jsem měla strávit týden u svého přítele 125 km daleko v Rapotíně (u Šumperka). Byla to paráda! :D Jeho rodina, všichni jsou strašně milí :) A rozhodně jsme se tam nenudili. Hned první den dopoledne jsme měli výšlap. Když jsem zjistila, jak moc je to vysoko, měla jsem chuť ho normálně přizabít :D Nahoře měla být původně vyhlídka, ale bylo to tam zarostlé s tím, že se tam plánuje rozhledna. A taky tam byla knížečka na podpisy. Samozřejmě, že jsem pár svých řádků taky napsala...

Další den jsme měli výstup až na Praděd! Chvílema jsem měla chuť to vzdát, ale jelikož mě to ještě víc vyburcovalo, zdárně jsme došli až na vrchol a pak zase zpátky. Na ukazateli bylo napsaných jenom tam 10.5 km, ale my jsme s mobilem naměřili vzdálenost jen tam dvakrát tak dlouhou! Vyráželi jsme asi o čtvrt na jedenáct a vraceli se o třičtvrtě na sedm. Ten zážitek by na mě tak silný, že jsem celý následující den proležela v posteli s úpalem. Ale to nic :) Navštívili jsme i Losiny (hmmm, papírna... příště si tam chcu udělat vlastní papír :D), Sovinec s úchvatnou sbírkou turistických známek (^^) a Rabštejn.
Musím se pochlubit, že jsme dostali možnost vylézt na ty větrné stožáry (větrné elektrárny), protože je obsluhuje Petrův kamarád. Cesta tam, to bylo celkem něco. Lezlo se po žebříku a já měla za chvíli pocit, že jsou moje ruce ze želé. Ale rozhled byl úchvatný, lepší jsem si ke svým narozeninám nemohla přát (jo, je ze mě šestnáctka! ^^).

Vrátila jsem se další středu a následující pondělí jsem už zase vyrážela, a to na soustředění s CimBaHo, s mou cimbálkou do Švábenic na čtyři dny. Udělali jsme kus práce, se kterou jsme se pochlubili v sobotu na hodech. Ale byly to také nervy, protože cimbalista dorazil pozdě, ještě si zapomněl stoličku a paličky, tak se pro ně vracel a navíc s námi neměl hrát celé ty původní dvě hodiny, ale asi tak půl. Naštěstí to s nama ale vydržel a všichni jsme se oddychli...

A to je prakticky všechno, co se do této doby událo. Ještě jsem slíbila sestřence, že u nich přespím, takže to musíme naplánovat a už bych se měla zase začlenit do školního režimu (čili vstávat o šesti, jít spat o jedenácti - ha ha ha, tak max. dva dny před zahájením školy).

Ani nápad. ;)
Užijte si zbytek prázdnin, dokud to jde! ;)
Judi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama