Život je boj - tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.

Gomenasai, niichan... 2 aneb Jak jsem přišla o druhého z "bratrů"

30. března 2012 v 22:16 | Judi |  Mé kecy a názory
Ano, opět jsem se poučila, že i taková věta typu "Komu se to nelíbí, ten to nemusí komentovat" může být začátkem naprosté zkázy.
Tento článek je o druhém z mých internetových brášků... O tom prvním jsem napsala článek v červnu (ZDE) ale k mé velké radosti jsme si opět začali psát a můj vztah s ním je opět v pořádku.

Bohužel... vůbec jsem netušila, že to bude mít pokračování... prosím prokousejte se s ním spolu se mnou... ať na to nejsem sama...

Začneme od začátku.


Všichni tři jsme se seznámili díky Narutovi. Už nevím, kdo si na Facu přidal koho, ale byli jsme úžasná trojka. První brácha (L), ty (O) a já. Později se k nám do konverzací přidala ještě M.
Bylo to fajn. všichni čtyři jsme si psali do chatu a dobře jsme se bavili. Ale když se tobě něco nelíbilo, nebo se ti zdálo, že tě přehlížíme, vyhrožoval jsi sebevraždou. Od které jsme se tě samozřejmě snažili odradit a já z toho měla pěkné nervy.
A... víš že o tobě toho ani moc nevím? Naše cesty nás čtyřech se potom poněkud rozdělily a společný chat zanikl. Pokud si vzpomínám, v soukromých chatech jsme toho moc nenapsali... Oba jsme spíš mlčenlivé tipy... Ale vždycky, když jsem měla problém, ochotně jsi mě vyslechl. Toho si strašně moc vážím, víš? Říkal jsi mi, že jsem tvoje sestřička a já tě brala za svého brášku, kterého nemám...
A potom zanikly i ty soukromé chaty. Já už jen sledovala tvou zeď, tvé statusy, tvé vztahy a fotky... Ale od tebe jsem neviděla pěkně dlouho žádnou reakci. Až do dnes.

Šlo o status, který si na zeď napsal L. Šlo o jistý den opaku, který jsme měli v oblibě. Alespoň já a L. Ty jsi k tomu pouze napsal pohrdavý komentář: "Mám v pi*i takové trapné statusy..."
Docela se mě to dotklo.. a tak jsem ti odepsala, že jestli se ti to nelíbí, nemusíš do toho mluvit. CHYBA.
Okamžitě jsi na mě v chatu zaútočil. "sorry že žiju ty seš teda kamoška omg. priste si odpust jak te to mrzi co se mi stalo."
Nechápala jsem, jak tě to mohlo až tak vytočit. Potom jsi psal, jak je trapný, že si L pořád ještě hraje na dítě, když už je mu 19 a měl by se jako ty postavit na vlastní nohy. Potom jsi dodal, že už mě samozřejmě nemusíš mít v přátelích. Já že tě nepotřebuji a ty máš na facu kámoše a ne lidi, co se přetvařujou. Prý jsem nikdy nezažila to, co ty. je zajímavé, jak jsi to věděl, když jsme v kontaktu nebyli alepsoň rok. A já na Facebook nedávám všechny svoje chvíle... "
ale otom vy rozmazleni deti co vydej život ružove nemate ani tucha.. neřeš .. promin ale mam tu kamarady a ne sobce"
A pak...

Blok.
...

A mě došlo, co se stalo a už mi tekla jedna slza za druhou. Že jsme se neznali pořádně? Kupodivu, citům to nevadí.
Dal jsi mi okázalým způsobem najevo, jak mě vlastně zavrhuješ a opovrhuješ mnou.

Nejvíc mě ale trápí to, že si myslíš, že jsem falešná...
To vůbec není pravda. Ty slzy jsou pravé... a mé city taky... Jak jsi přišel na to, že jsem falešná? Ještě před nějakým tím rokem jsem byla tvoje malá sestra...
A teď už se s tebou nemůžu ani spojit... Přes Facebook... bloknul sis mě. Přes L? Nebavíte se spolu. Nemůžu ti říct, jak mě to mrzí, že jsem přišla o jednoho ze svých nejlepších kamarádů.. Díky Tobě a L jsem totiž poznala sama sebe a dokázala jsem si sebe víc vážit.

Gomenasai, niichan...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama