Život je boj - tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.

Březen 2012

Gomenasai, niichan... 2 aneb Jak jsem přišla o druhého z "bratrů"

30. března 2012 v 22:16 | Judi |  Mé kecy a názory
Ano, opět jsem se poučila, že i taková věta typu "Komu se to nelíbí, ten to nemusí komentovat" může být začátkem naprosté zkázy.
Tento článek je o druhém z mých internetových brášků... O tom prvním jsem napsala článek v červnu (ZDE) ale k mé velké radosti jsme si opět začali psát a můj vztah s ním je opět v pořádku.

Bohužel... vůbec jsem netušila, že to bude mít pokračování... prosím prokousejte se s ním spolu se mnou... ať na to nejsem sama...

Začneme od začátku.

Lyžák - foto

16. března 2012 v 21:11 | Judi |  Když beru do ruky tužku/foťák...

Další v cč. ;)

Jak přežít lyžák?

16. března 2012 v 20:50 | Judi |  Mé kecy a názory
Ahoj lidi,

tak jsem zase od soboty zpátky. A rozhodně si pustím pusu na špacír a jdu vám alespoň v kostce povyprávět to nejzajímavější ze dnů! :D

Celej denní režim vypadal následovně - od osmi ráno snídaně, o třičtvrtě na devět se Skibusem odjíždělo na sjezdovku. O jedné jsme měli oběd v hospodě na sjezdovkách a potom se zase lyžovalo až do čtyř. o půl šestý byl sraz a šli jsme do hospody na večeři. O půl sedmé byl zase sraz, tzv. denní rozkaz a asi od půl osmé se hrálo na nástroje... do půl jedenácté! :)

Začalo to pondělím - jezdila jsem celkem pomalu a málem jsem se vysekala... teda opravdu jsem se vysekala. Je pravda, že v pondělí to bylo ještě v pohodě :P A večer, což mě potěšilo a překvapilo, mě skoro všichni přemlouvali, ať si jdu s nimi zahrát na violu :) nakonec jsem šla a docela jsme se sehráli :)
Každopádně, tohle byl první den lyžování a už se naší kamarádce zlomila lyže (vyprávěla nám, že spadla poprvné za pět let - a já jí na to řekla, že to má i s úroky), jedna holka z prváku si zlomila ruku a další měla lehký otřes mozku. No co mám na to povídat...

Úterý bylo úplně nejlepší! Vůbec jsem se nevysekala a ještě jsem zvládala sjezdit ledovky :P
A ještě za náma začal chodit jeden kluk ze druháku a mám takový vtíravý pocit, že chodil hlavně kvůli naší spolužačce na pokoji :) A omylem k nám vrazil zrovna když jsem se převlékala...
V: *vrazí do pokoje*: Nedá si někdo čoko-lá--du... *všimne si mě, ještě pořádně nedooblečené :D* Mám počkat na chodbě?
Já: To by bylo super... :D
Středa... Jestli šlo všechno v úterý hladce, tak dneska ani náhodou! V tento den jsem spadla na hubu hned třikrát :P
Poprvé to bylo na červené sjezdovce. Ledovky jsem tak tak zvládala, najednou přede mě vjel nějaký rychlík a já jsem zazmatkovala a spadla. Parťák mi pomohl na nohy. Byla jsem strašně naštvaná a jen co jsem chytla hůlky, rozhodla jsem se vyjet. Ale zkřížily se mi lyže a já spadla... zase. To už jsem nebyla schopná vstát, jelikož jsem se smála... a smála a smála... jako cvok :)
Potom jsem se na to vykašlala a šla si s kamarádkou sednout do občerstvení. Ale potom mě přemluvila, abychom pořád neseděly na zadku a zkusily si sjet černou - mělo tam být méně ledovek. Haha... špatný info, kamarádko. ledovky tam byly jako prase - a jakmile jste na některé zklouzly, do půlky kopce jste se nezastavili. Přesně to se stalo nám oboum :P :D Obě jsme sklouzly na ledovce a jely zádama po zadku dolů :D Našly jsme se celé vychlámané a skoro jsme nebyly s to, abychom sjely dolů :D
Přemluvili jsme učitele a všichni šli po obědě na chatu. A potom jsem si já a další tři kámoši a učitelka jsme si vyrazili na procházku. Vyjeli jsme nahoru lanovkou a pak už jen stoupali, až jsme došli na vrchol. A pak zase slézali po zamrzlých prošinách :P Jednou mi to trochu podjelo a já se taktak zachytla :D o hubu tohle :D
Každopádně, občas jsem si připadala jako páté kolo u vozu... Ale nikdo si mé zhoršující se nálady nevšiml. večer se to vylepšilo, když mi V. dal v písničkách dvě sloky jenom pro mě :)

Čtvrtek a pátek se jezdilo pouze dopoledne, prootže ledovky byly opravdu nesnesitelné. A v pátek se hrálo až do jedné do rána :D Na konec jsme si zajamovali a já tam taky měla sólo, i když jsem nechtěla :D Můj kamarád to narafičil tak, že jsem hrála jakoby nakonec a ukončila jsem "skladbu" :D

V sobotu bohužel náš krásný týden skončil :( ´Úplně jsem si uvědomila, jak svou školu a spolužáky miluju ;) Bylo mi strašně dobře a děkuju jim :))
V dalším článku dám možná pár fotek ;)

Depky, čokoláda, cimbálka a hory

3. března 2012 v 9:50 | Judi |  Mé kecy a názory
Jo, už jsem tu zase, zase jednou po uherským roce :) Na tento blog mi opravdu nezbývá zrovna moc času, ale zrušit ho nechcu, protože ho mám ráda a tady je asi to nejlepší místo se vypovídat.

Depky mě v posledních dvou týdnech pronásledovaly. Začalo to před dvěma týdny, v pátek, kdy jsem měla zkoušku v naší cimbálce. Jeden z mých kamarádů L. který je asi v mém věku, měl nějakou špatnou náladu a řekl něco, co učitelka špatně pochopila. Strašně se pohádali a učitelka, celá rozzuřená nás poslala o hodinu dřív domů. Přímo nás vyrazila. Já jsem z místnosti rychle vytlačila L. protože on ve svých řečech nekončil a učitelka se rozbrečela.
O něco později mi na Facebooku naznačila, že by cimbálka mohl končit. Znovu. (Ona před nějakým tím rokem byla totiž zrušena. a zase obnovena.)
Naštěstí o pár dnů později se všechno znovu vyřešilo, a s malými opatřeními fungujeme pořád :)
A poslední depka na mě padla tak před dvěma dny. Snad stačí, když řeknu ve zkratce, že jsem se snažila pomoci jednomu kamarádovi, ale nedokázala jsem mu poradit (Nariko, ty víš kdo to je. Dalo by se říct, že mi před časem ublížil.). A mě to strašně trápilo a dávala jsem si to jistým způsobem za vinu. Další den mi bylo lépe, ale pořád nevím, jestli už si to vyřešil...
A kvůli těmto depkám jsem sežrala celou tabulku čokolády ><

A zítra odjíždím se třídou na hory! ^^ Už se moc těším, ale bojím se zmatků :) Takže potáhnu nejspíš batoh na zádech, abych ho měla po ruce, přes rameno kabelu s oblečením, hygienou a helmou. Potom ještě lyže, kabelu s lyžákama a violu v ruce. Slíbila jsem, že ji vezmu s sebou :) Po večerech se prý bude hrát :)

A jedinou malou připomínku, tento měsíc to bude rok od katastrofy v Japonsku a jeden rok bude slavit i tento můj blog ;)
Judi