Život je boj - tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.

Prázdniny, Holidays, Kanikuly...

1. července 2011 v 10:32 | Judi |  Mé kecy a názory
Jo, jsou tu. Žáky a učitely očekávané a vytoužené. Ale... dalo by se říct, že jen pro někoho.

Jelikož jsem tento rok chodila do deváté třídy ZŠ, víte, co na konci roku následuje - rozlučka zvaná Poslední zvonění. Já jsem se těšila, jak tam budu stát, ale v tu chvíli bych nejradši vrátila několik roků zpět. Sice jako jednotlivci jsme spolu někdy nevycházeli, ale jako kolektiv jsme byli skvělá třída. A právě na ten KOLEKTIV hodlám vzpomínat... v dobrém. Už teď se mi po spolužácích stýská :(



Naše třída 9.A... V prostřed je náš pan třídní učitel. Prosím, odpusťte si debilní poznámky na jeho vzhled, ano? Je to vážně skvělej a pohodovej chlap.
Mě poznáte. Já jsem tam jako jedinej magor ve světlých šatech :D

Program celého loučení probíhal v našem zámku.
Začínalo to příchodem na písničku Only Time od Enyi. Následoval citát:
Všechno co opravdu potřebuji znát o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané vysoká škola, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:
O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně - trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj. Každý den odpoledne si zdřímni. Když vyrazíš do světa, dávej si pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
Nepřestávej žasnout - vzpomeň si na semínko v kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví. Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou. My také.
A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil - největší slovo ze všech - DÍVEJ SE:
Všechno co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život.
Vyberte si kterékoliv z těch pravidel a řekněte to složitými dospělými výrazy a vztáhněte si to na svůj život v rodině nebo v práci, na svou vládu nebo na svůj svět a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to.

Možná se vám zdá dlouhý, ale je pravdivý. Potom vystoupilo asi deset lidí (mezi nimi i já) a zazpívali jsem zkrácenou verzi Hellelujah (Nariko a Kumiko ví - už to jednou slyšely, když jsem jim to zpívala po Skypu xD). Následoval proslov žáků. Ha, a potom! Potom!! Jsem si vzala housle, kámoš kytaru a společně jsme zahráli Nothin Else Matters od Metallicy. xD Řekla bych, že jsme sklidili velký úspěch.
Dva žáci odříkali básničku a všichni dohromady jsme zazpívali Záverečnou od Ine Kafe - ale protože je ta písnička na naše poměry poněkud hluboko, tak to bylo POTICHU! xD
Poděkovali jsme učitelům a rozdali růže. Ředitel řekl pár svých slov a následovalo... VYSVĚDČENÍ. Na písničku Dreamer od Ozzyho Osbourna se třídní učitelé chopili vysvědčení a rozdali nám ho. Když ke mně mířil můj učitel, už jsem skoro brečela. Popřál mi hodně štěstí do života a já jsem řekla takovým tím tichým roztřepaným hláskem: "Děkuju." A následovalo velké, VELKÉ objetí. My, celá třída jsme objali našeho pana učitele dojati k slzám. A pak už jsme se objímali jen mezi sebou (a brečeli).
Končit jsme měli písničkou od Jirky Koběrskýho, Loučení, ale většina jsme byli už tak rozbulení, že jsme tam spíš pomektávali jako kozy.

Rozešli jsme se. Já se ještě vyfotila s pár spolužákama a učitelama a mířila jsem do hospody, kde jsme měli se třídou objednané jídlo. Tam ještě naše spolužačka, která skoro všechno organizovala, pronesla pár slov, náš pan učitel taky a jedlo se. Po obědě jsme mu ještě dali dárek - byl to obraz. Na tom obrazu byla naše velká fotka, kdy jsme se fotili speciálně pro něj. Bylo to velké asi na A3 a ještě jsme se mu tam podepsali :)

Ale po obědě jsme se pořád nerozešli. Večer jsme se opět sešli na oslavě v blízké vesnici. Začínalo to v sedm a já jela domů o půlnoci :) Myslím, že to bylo tak akorát xD Myslím, že není třeba nic dodávat, jen to, že někteří museli mít ráno pořádnou kocovinu.

No, myslím, že vysvědčení je ucházející (tři dvojky) a je načase užít si prázdnin. Zrovna odjíždím na tábor a objevím se až jedenáctého července :)
Zak zdar, hello, ciao, sayonara... ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama